Reference

Kristýna

Patřím mezi lidi, který do Areny tak nějak patřej od jejího úplnýho začátku. A úplně s klidem můžu rozdělit svůj život do „života před Arenou“ a do života „po Areně“ nebo spíš „S Arenou“.
Vždycky jsem měla ráda sport a bavil mě, jenom jsem neměla nic, co by mě donutilo něco dělat pravidelně, takže moje fyzička byla na nule. Navíc miluju jídlo, miluju vaření, miluju fotky jídel, vůně jídel, myšlenky na jídlo, plánování jídel, food festivaly, food blogy, debaty o jídle… Takže to prostě bylo znát.
Z posiloven, kde jste pod drobnohledem nabušenců, který hodně baví vás hodnotit a pozorovat, kde si každej jede sólo to svoje, kde hraje potichu hudba a kde je milion zrcadel a divný stroje, jsem měla tak trochu hrůzu. (A vlastně pořád mám.)
Po prvních pár trénincích jsem pochopila, že bez Areny už nebudu chtít nikdy dlouhodobě žít. Za prvý mě to bavilo. Za druhý to fungovalo (zhubla jsem za prvních 8 tejdnů 3 kila a centimetry taky ubyly). Za třetí jsem tam byla se skvělejma lidma. A tak dále.
Arena ale se mnou prožila různý situace, a co si budem povídat, některý nebyly úplně příjemný. Zažila jsem v ní hádky, zásadní životní změny (nejen moje), neuvěřitelný chvíle euforie, absolutní štěstí, dojetí při chariťácích. Myslim, že jsem tam prožila asi uplně všechny existující emoce. Při trénincích jsem ale vždycky zapomněla na všechny negativní věci. Ta atmosféra vás opravdu dostane, ať chcete nebo ne.
Když do Areny přijdete, stane se vám vážně hodně věcí. Nejdřív si myslíte, že to nezvládnete. Pak vás coachové přesvědčí, že jo. Zjistíte, že vaše limity jsou jinde, než jste si mysleli. Uvidíte ostatní, kteří makají taky. Cítíte a slyšíte podporu ze všech stran. A najednou zvládnete víc opakování, zvednete těžší váhu, nezadýcháváte se tolik. Najednou jste přihlášený na extrémní běžeckej závod. Najednou se smějete, máte energii, jíte zdravě, hubnete, líp vypadáte, věříte si a od okolí posloucháte, že „jste fakt dobrý“, „že máte jejich obdiv“. Je to fajn.

kristyna

Co jsem zvládla díky Areně já? Zlepšila jsem si vztah sama se sebou. Doběhnout Spartan Race, Predator Race a Color run. Přihlásit se na Redbull 400 (vybíhání skokanskýho můstku) – nakonec jsem neběžela, protože jsem jela surfovat. ALE! Přihlásila jsem se! A udělám to zas. A zrealizuju to. Cejtit se skvěle v plavkách na letní dovolený.
Naučila jsem se mít ráda svůj zadek, kterej jsem nesnášela celej život. Zhubnout 12 kilo (a ještě nekončim). Samotnou mě překvapuje, že tohle mi vyskočilo až na 6.místo! Věřit si – zvládnout chvíle, kdy vás opustí někdo, o kom si myslíte, že bez něj nemůžete žít. Rozlišit, který jídlo je zdravý, který si dát můžu a který bych jíst asi radši neměla. Zlepšila jsem si vztah sama se sebou.
Naučila jsem se jíst nejen zdravě, ale i dietně a přitom chutně. Jsem schopná si vytvořit vlastní tréninky. Umim vstát v 5 ráno a jít si zaběhat. Zjistila jsem, že když si myslim, že už nemůžu, tak můžu ještě hodně. …a tak bych mohla pokračovat. Do tohohle sklepa prostě nikdy chodit nepřestanu.
Ať už Arenu zanedbávám nebo se s ní naopak vidim šestkrát tejdně, vždycky na ní myslim jako na místo, kde je mi fajn. Na místo, který mi pomáhá růst. A je mi srdečně jedno, že si někdo myslí, že to přehánim, že je Arena drahá nebo že jsme sekta. No a co.

Chceš taky začít cvičit v UA?

Vyzkoušej si 10-denní členství ZDARMA