Reference

Petr

Život s pneumatikou.

Problémy s váhou jsem měl od dětství. Zvykl jsem si žít s pneumatikou. Ne, že by se mi to líbilo, ale nic jsem s tím nedělal. Nevěděl jsem jak. Když jsem začal s nějakou nesmyslnou dietou, tak jsem dlouho nevydržel. Sebedůvěrou jsem díky tomu zrovna moc neoplýval.

V dospělosti jsem se dostal na váhu kolem 110 – 115 kg. Přestože jsem vždycky miloval sport a sportoval jsem hodně, váha byla nekompromisní a ukazovala pořád podobné hodnoty. Je pravda, že jsem měl dvě epizody, kdy jsem se dostal pod 100 kg. Asi ve dvaceti letech to bylo díky nemoci – za 2 měsíce jsem shodil skoro 20 kg. A to rozhodně nebyl zdravý způsob. Když jsem se pak dal dohromady, tam váha mi nepozorovaně vylezla zpět. Před pěti lety přišla epizoda číslo dvě. Tentokrát to byla cílená změna jídelníčku. Opět jsem se dostal pod 100 kg. Ale po čase se váha zase nenápadně
vracela nahoru. Já si to ovšem vůbec neuvědomoval.

Nezačalo to v Aréně.

Skutečný zlom přišel na Vánoce 2012. Sázka a novoroční předsevzetí. „Kluci, do konce května dáme dolu 10 kg.“ Věděl jsem, že to potřebuju a do sázky jsem zapojil. Byl jsem až v šoku, když jsem zjistil, že mám zase 110 kg. Můj cíl byl tedy jasný. Za 5 měsíců se dostat na stovku. Dobře postavený cíl. Ne snadný, ale reálný. Upravil jsem si jídelníček a téměř každý den jsem sportoval. Založil jsem si deníček. Každý den jsem zapisoval aktivity, ale i prohřešky a kontroloval jsem průběh. Osobně můžu říct, že mi to hodně pomohlo a udrželo mě to na správné cestě – do února. Zlomenina záprstní kůstky mi zkřížila plány – nemohl jsem sportovat. Jak mám hubnout, když nemůžu sportovat? Kontroloval jsem dál jídelníček a zjistil jsem, že hubnu úplně stejným tempem. Květen se blížil a poslední týden byl opravdu krušný, ale povedlo se.

(2 měsíce)

 

Vítězství mě nabudilo, ale nestačilo mi to. Sázka se ukázala být výbornou motivací a tak jsem se s dalším kamarádem hned vsadil znovu. Udělal jsem svou první kontrolní fotku. Do půlky prosince dám dalších 10 kg. Tentokrát jsem to trochu podcenil. Léto i září jsem proflákal. Znovu jsem začal makat až v říjnu. To už jsem zaregistroval i existenci Underground Arény, ale byl jsem si jist, že bych na to neměl. Na začátku prosince jsme s kamarádem byli bohužel dost vzdáleni od cíle. Ale chtěli jsme se hecnout. Zpřísnili tresty a posunuli termín na březen. Pár dní na to přišel velký životní zlom. Zlomený jsem byl i já, ale něco se mi přepnulo v hlavě. Začal jsem na rotopedu jezdit jak blázen několik hodin denně a Silvestr na horách jsem místo chlastání chodil každé ráno běhat – včetně Nového roku. Kompletně jsem taky změnil jídelníček. Začal jsem dávat přednost kvalitním potravinám. Maso od té doby jím výjimečně a kromě tvrdých sýrů vypouštím i mléčné výrobky. Zavedl jsem si nový deníček, kam píšu každé ráno váhu, všechno co jím a také všechny pohybové aktivity. Na začátku února jsem měl splněný limit, který byl stanoven na konec března. Zboural jsem devadesátku.

První oťukávání – Train & Help.

V únoru jsem nastoupil do nové práce a výrazně mi ubylo volného času. Ale cvičení mě bavilo a hlavně mi pomáhalo psychicky a tak jsem pokračoval dál. S Honzou jsem si již párkrát napsal a koketoval jsem s trial členstvím v Underground Aréně, ale pracovní nasazení a časová náročnost v nové práci byla proti. Tak jsem si dál cvičil alespoň doma. Jen v březnu jsem rotoped vyměnil za lavici a činky. Bylo to zábavnější a ten rotoped jsem vlastně vždycky nesnášel. Stanovil jsem si nový cíl. Tentokrát už bez sázky. Stejně to dělám pro sebe. Vím, že teď už to nepůjde tak rychle. Do prázdnin budu mít pod 85 kg.

Někdy v březnu mi na facebooku vyskočila pozvánka na Train & Help. Train & Help? Co to je? Ty blázni z Arény budou před plavečákem cvičit? Hezký, ale budu tam za blbce. Co bych tam pohledával? Všichni se mi budou tak leda… Cože? Zapomeň na pochyby, ty moulo. Máš přes 20 kg dole za rok a kousek, pravidelně cvičíš a chceš jít dál. Tak to jdi zkusit. A šel jsem. Introvertní povaha mi sice nepomáhala, ale když začal trénink, tak jsem všechno pustil z hlavy. Bylo to náročné a myslel jsem, že vypustím duši, ale zvládnul jsem to. Vyplavilo se mi tolik endorfinů, že jsem se cítil naprosto neuvěřitelně. Navíc jsem se tam dozvěděl o horké novince – videa pro domácí cvičení.

Reboot camp home sessions.

Nemám čas chodit do arény, ale doma můžu večer cvičit. Tak jsem 4. dubna udělal fotku, dal jsem si angličákový test (36 za 3 minuty) a večer jsem doma začal skákat před monitorem, abych aspoň cítil atmosféru a viděl správnou techniku cviků. Nebylo to zrovna jednoduché, ale jednoduché věci mě dávno přestaly bavit. Hlavně jsem hned v druhém kole viděl ohromný pokrok. Cvičení začínám kombinovat s hillsprinty a nejen to. Kamarádi viděli, co to se mnou dělá. Nadšení, dobrá nálada i výsledky. A tak od května cvičíme pravidelně ve dvou. Další kamarád se mnou zas chodí na Sladovku běhat do kopce.

Aréna.

Na další Train & Help akci se už těším. Vím, že mě tam nečeká nic špatného. Jen si zacvičím s ostatními „blázny“. Měním plány, abych se mohl účastnit, a užívám si to. S Honzou si pak v týdnu píšu a sděluju mu svoje dojmy. A nejednou píše: „Tak večer přiď. Dáš si zkušební trénink zdarma.“ V práci mi skončila zkušební doba a trochu uvolnil režim. Jdu do toho. Začínám kombinovat hillsprinty, home sessions a tréninky v Aréně. Občas přidávám silové tréninky. Jsem v pasti. Jsem blázen? Ne, prostě mě to začalo strašně bavit. Navíc jsem poznal bandu vynikajících lidí, kteří dokáží pomoct a motivovat.

A co teď?

Deník už pravidelně nepíšu. Naučil jsem se jíst správná jídla, po kterých se cítím dobře. Váhu sice sleduji, ale nepotřebuju to dělat každý den. BMI se mi přehouplo do kolonky „normální“. Spíš jen kontroluju stav, když si dám nějaký ten cheat meal nebo předcházející večer moc hýřím, což se mi stává docela často. Je pravda, že v poslední době nepociťuji, že bych dělal nějaký progres, ale dnes ráno jsem šel kolem zrcadla, něco bylo jinak. Váha mi ukázala 83 kg. Rozhodl jsem udělat srovnávací fotku a večer angličákový test (47 za 3 minuty).

Díky všem kamarádům a rodině za to, že mě podrželi hlavně na přelomu roku, kdy jsem to potřeboval nejvíc. Na druhou stranu mi to období pomohlo se pořádně nakopnout. Nejsem totiž ještě spokojen a vím, že mě čeká ještě dlouhá a klikatá cesta plná překážek. Ale mě prostě baví po ní jít.

Chceš taky výsledky?

Vyzkoušej 10-denní Trial ZDARMA